On-line jako cesta současnosti?

Virus z Číny přišlý udeřil a zasáhl i tradiční včelařské vzdělávací akce. Tradiční jsou třeba včeařské pátky v SOU a Včelařském vzdělávacím centru Nasavrky.

Současná situace nedovolí podržet tradiční modely vzdělávání. Nedali se avšak a uspořádali v pátek 16. října on-line přednášku, sice v minimalistickém hávu, ale velmi hutnou a po výtce přehlednou. A průlomovou. Zdá se, že současná situace odemkla léta uzavřené zámky.

Premiérová šance byla pro registrované zdarma. Na platformě Microsoft Teams. Byl to první pokus v tomto modelu a díky za něj. Je fakt, že pro méně zkušené nebylo někdy až tak jednoduché se probít sítěmi, ale zase: všichni, kteří se zaregistrovali včas, dostali odpovídající a zcela dostačující servis, jak to udělat. Je fakt, že na ty, kteří se zaregistrovali později, se už nedostalo. Což je škoda … Netušili, že počet účastníků má nějaké limity.

Téma bylo velmi atraktivní:

Jak obohatit pylovou snůšku na své včelnici

Přednášela specialistka na toto téma Ing Miroslava Novotná, jež je významně spojena s nasavrckým včelařským arboretem.

Pokusme se o stručnou rekapitulaci

Téma obohacení pylové snůšky na včelnici je po výtce aktuální. Je zjevné, proč. Zmíněna sucha, monokultury, monodieta ve včelí pastvě. Nic z toho není dobře.

Jak můžeme co chovatelé včel reagovat?

Samozřejmě bychom měli mít nějak zmapovanou zejména pylovou snůšku ve svém okolí, a to po celou sezonu. Jistě nám z toho vyplynou nějaké poznatky a asi i problémy. Ty bychom měli reflektovat. A zkoušet nalézt nějaká efektivní řešení.

Je to velmi rozdílné, jinak to bude u včelaře, jenž má včely v krajině, v níž je převážně monokkultura, jinak u včelaře chovajícího včely v lese, jinak u toho, jenž má včely ve městě nebo v zabydlené krajině plné zahrad a zahrádek.

Co s tím?

Můžeme spolupracovat s producenty plodin převažujících v našem regionu? Ano, ale výsledky většinou nejsou nic moc. Čest výjimkám …

Můžeme něco udělat sami? Rozhodně. I když se může zdát, že jedna kytička snůšku nedělá, přesto je každá kytička každý keř či strom dobrý. Zejména v tom čase, kdy jich kvete už tak málo. Tu může včelám pomoci vlastně vše.

Přednáška byla logicky rozdělena na dvě roční období podle potřeby pylové snůšky: předjaří a pozdní léto a podletí s podzimem.

Předjaří

V předjaří je pro vyzimovavší včelstvo extrémně důležitá potřeba čerstvého pylu, problém je, že v tomto období je často nestálé počasí, pastva kolísá co do množství. Tu je dobrý každý zdroj v doletu včelstva.

Pár příkladů, které mohou pomoci: např. devětsil, dymnivka, podběl, talovín zimní, sněženky, bledule, krokusy, čemeřice (kvete časně a dobře se množí samovýsevem). Ano, není jich moc, ale v době velké nouze fakt každá kytička dobrá … A roste to samo … 

Jsou tu ale i dřeviny, pro ranou pylovou snůšku je důležitá třeba líska (tu je trochu problém: vykvétá často velmi brzy a při nestálém předjarním počasí může zmrznout). Z tohoto hlediska je zajímavá i známá turecká líska, jež je velmi odolná vůči suchu.

Jsou tu i vrby, zejména jívy. Tu je dobré sadit tak, aby kvetly postupně a nabízely tak delší dobu důležitý pyl (pozor na finální velikost). Skvělý je pro pylovou snůšku v únoru či v březnu také dřín (ten navíc mimo jiné v podletí dává velmi zdravé a chutné plody – dřínky).

Jsou tu také vřesovce, které poskytují jak nektar, tak pyl, Jsou ovšem velmi vázány na kyselou půdu (jehličnany).

Konec léta, podletí – až podzim

I v tomto období je extrémně důležitý pyl pro vývoj t. zv. zimní generace včel.

I zde padlo několik dobrých tipů: např. vrbka úzkolistá, výrazný to zdroj tmavě modrého pylu, zlatobýl, vratič a d.

Zajímavé jsou i některé zemědělské plodiny, např. hořčice, svazenka …, Ty je možno vysévat kdykoli a kdekoli, tu si můžeme pomoci sami …

Pak jsou tu dřeviny, třeba pámelníky, které dlouho kvetou a jsou nenáročné, i když je občas kvůli jejich odnožování je třeba držet je trochu na uzdě. Z nich je takový typický pyl – bílý, trochu do žluta. Zajímavá informace: pámelník Chenaultův neodnožuje!

Je tu také známý jerlín japonský, jenž poskytuje spousty oranžového pylu i užitečného nektaru, zajímavá snůška z něj je i v městské zeleni, dobře snáší sucho i znečištěné ovzduší. Dobrá zpráva pro městské včelaře …

A jsou tu i další, třeba skvělá perovskie lebedolistá, která dobře snáší stále se opakující sucho, ořechokřídlec klandonský v řadě kultivarů, vřes obecný, jenž nabízí jak nektar, tak pyl.

Vhodným doplňkem pastvy jsou podletní trvalky, které jsou většinou nenáročné a snano se množí. Tak např.: třapatkovka nachová, třapatka zářivá, skvělé jsou bělotrny, astry, rozchodníkovce, záplevák podzimní, blbé jméno, ale skvělá kytička …

Trvalky mají tu výhodu, že je můžeme zakopmonovat do prostoru tak, že vytvoří jaksi prérijní formu a není vlastně třeba je ošetřovat, okopávat …

Diskuse

Zajímavá byla i diskuse účastníků, jež se týkala konopí, t. zv. pro včely nevhodných či jedovatých rostlin, lísek a strakapoudů či veverek, množství rotlin, evodie, t. zv. užitkových rostlin jako jabloní, hrušní, rybízu, angreštu i vodních rostlin.

Co napsat na závěr?

Rozhodně dobrý pokus, jak prorazit to pusto v současném včelařském vzdělávání. Vše fungovalo, dokonce bylo možno si přepnout i na presentaci s obrázky jednotlivých rostlin, stromů a keřů. A možnost závěrečné diskuse byla vítaným bonusem. A skutečnost, že místo původně plánované půlhodiny se vše protáhlo skoro na hodinu, jistě nikomu nevadila. Odbočky o pěstování či množení jednotlivých rostlin byly velce užitečné a cenné.

K úvodní fotografii: Ing. Karel Sejk u sochy sv. Ambrože v nasavrckém arboretu, jejíž vznik sám před léty sponzoroval. Vzpomínka „tam nahoru“ …

4 komentáře

  1. Včelař a vcelstva Reagovat

    Určitě název „silný“. Češi a Moravane historický se dokázali spojit pro dobrou věc. Důkazů najdeme v minulosti mnoho. Důkazem toho je naše krásná „kaplička kultury“ z níž přebíráme myšlenku soudržnosti mezi včelaři. Jen někdy víc než je zdrávo sklouzavame k tomu co je „v proudu“ těch, kteří se snaží ovládnout naše myšlení. Rozumný člověk nemůže psát něco o viru „došlém či pocházející“ z Číny pokud si uvědomí, že dnes je virus téměř na celém světě a Čína dosud NIKDY neprezentovala celý svět jako svůj „zájmový“ prostor a tak asi těžko by „zanasela“ tento problém do amazonskych pralesů. Ale určitě bych přivítal senknuti se všech včelařů k řešení současné složité situaci v chovech našich včel. Na sociálních sítích je řada skupin, kde se řeší více či méně odborné problémy. Asi je normální, aby se do těchto skupin vznášely i ne včelařske otázky. I když si myslím, že se dá domluvit jejich eliminace. A  problematika pylu a vliv na zdraví a vitalitu včelstev? Ano, tam vidím velký prostor zejména pro základní organizace ČSV, ale i další organizace sdružující včelaře po celé republice. A v neposlední řadě každý včelař by měl být „první řadě“ ve snaze mít v dosahu svých stanovišť kvalitní zdroje pylu.

    • Jiří Matl Autor článkuReagovat

      Vážený pane kolego (nevím, jak jinak Vás oslovit, protože jste se pod svůj zajímavý příspěvek asi zapomněl podepsat),
      díky za cenný názor. Plně s Vámi stran zlepšení pylové pastvy souhlasím. O tom, jak můžou jednotliví včelaři vylepšit pylovou pastvu nejen svých včel, ale i dalších opylovatelů, byla právě ta přednáška. Tím mne velmi zaujala.
      O řadě včelařských sdružení vím, že se intenzivně snaží pracovat na tématu diversita pastvy pro včely a další opylovatele, a to jak v interní práci, tak v jednáních se státem. Je to ale zatím poněkud marná snaha. Velmi by mě potěšilo, kdyby i ČSV se svým značným vlivem na politiky o věci rozhodující také učinil kromě prázdných prohlášení něco v této věci konkrétního a efektivního. Slova jsou a skutky chybí. Přičemž právě ČSV jako majoritní sdružení včelařů by pro tuto věc mohl hodně udělat. I přes to, že včely prý mají řepku tak rády, jak pravil jeden politik po konsultaci s paní předsedkyní … 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *