Miroslav Urban – včelař, výtvarník, učitel, hledač

Miroslav Urban je profesí a srdcem výtvarník i včelař. Magické spojení. Včely chová v huňaté krajině na Valašsku ve Velké Lhotě nedaleko Valmezu. V systému Dadant. Pokračuje v tradici svých rodičů, kteří jej ku včelaření přivedli. Píše, přednáší, publikuje zajímavé a originálně pojaté knížky o včelách. O jeho často citované publikaci Včelaření od jara do zimy jsme na našem portálu psali ZDE.

Jistě znáte také jeho velkoplošné postery o chovu včel, které vídáte často na výstavách, konferencích a přednáškách. Jak už napsáno, je výtvarník, takže svou profesi logicky promítl i do své publikační činnosti o včelách, v níž se obrací zejména na ty, kteří s chovem včel začínají. 

Činí tak zvláštním a v současné praxi velmi netradičním způsobem. Nad textem často převažují obrázky. Informace jsou dávkovány tak, aby jasně vyjadřovaly základní fakta a sdělení. Vše postupně a po dobře vážených krocích, což je pro začátečníky cenné. Vždyť to známe,  všichni jsme na počátku z toho návalu informací měli hlavu jako pátrací balón, jak s oblibou říkává jeden kolega. 

Knížky v různých podobách pomalu přibývají, teď zrovna se zrodila jedna přímo pro děti, před ní pak dvě knížky pro skutečné začátečníky. Populární jsou i jeho  kapesní miniatury nebo výukové hry.

V blízkosti Urbanova včelařství vznikla i zajímavá naučná stezka, která je v současnosti rozšířená o “Naučný les” s online průvodcem, zrodil se i seriál článků pro časopis Moderní včelař. S tím souvisí také velmi pečlivá snaha o propagaci svého díla, dobře fungující a sdělný web s e-shopem a blog

No – nepožádejte tak zajímavou osobnost o rozhovor a možná i o víc.

Jaká byla Vaše cesta ke včelám?

U včel jsem se v podstatě narodil. V rodině jsme měli kolem 120 včelstev, a to včelařině prostě neuniknete.

Preferujete včelaření někdy nazývané také obecně “v souladu s přírodou”. Co to vlastně v praxi a v naší situaci podle Vás obnáši?

Jako včelař se víc dívám, jak to dělají včely samy, než abych jim vnucoval svou představu o jejich životě. Včely umí včelařit lépe než já, dělají to miliony let.

Jasně, ve Vaší lokalitě to máte asi lehčí než jiní chovatelé v krajině “žlutého prokletí”. Je pro to podstatná role krajiny a péče o ni? V jakém smyslu?

Krajina je pro mne symbolem biodiversity – bohatosti. Řepka rozhodně včelám nebude vadit, pokud budou mít možnost získávat i jinou potravu. Myslím si, že “prokletí” spočívá více v používání velkého množství pesticidů v zemědělství i ve včelařství.

Jaká role včel je pro Vás nejdůležitější? Čím by měly především být? Jsou včelstva továrnami na med, nebo něčím jiným? Čím?

Nezamýšlel bych se nad tím, čím by měly být. Musíme si uvědomit, čím včely jsou. Včely opylují květy a díky tomu se rostliny rozmnožují. Opylované rostliny jsou základem potravních řetězců. Lidská strava je na nich závislá asi z 80 %. Včely tento vztah s rostlinami udržují 65 milionů let, nemyslím si, že by bylo rozumné chtít po nich něco jiného. Pokud tak budeme pokračovat, nebude co jíst.

Je evidentní, že včely mají problémy. A že jich není málo. Co považujete v dnešní době za nejpodstatnější problémy v chovu včel?

Největším problémem v chovu včel jsou včelaři, kteří si stále myslí, že žádné problémy nemáme, natož vážné. 

Největší škody na včelstvech způsobuje varroóza a s ní spojené virózy. Naše včelařství poněkud zaspalo dobu přechodu na ošetřování včelstev organickými kyselinami a v současnosti je svět zase o kousek dál. Již nestačí ze včelstev odstranit roztoče, ale musíme zajistit zdravou zimní generaci včel biotechnickými metodami.

Jak tomu čelit, jak dál?

Apelovat na včelaře, aby se neustále vzdělávali a přistupovali na metody ošetřování, které odpovídají současnosti, nikoli stavu v roce 1980.

Včelaři dosud strukturovali své činnosti podle vlastního včelařského kalendáře. Je v různých lokalitách různý, ale nemění se trochu i obecně? U nás v nížině se časování chovatelských termínů dost posunulo. Jak je to u vás?

Každý rok je jiný, ať už působí oteplování nebo ne. Včelí kalendář je opřený o fenologii a podle toho se každý včelař musí řídit. Potom nás nepřekvapí žádný výkyv počasí.

Zkusme teď pár otázek k Vaší ediční a přednáškové činnosti. Obracíte se zejména na začátečníky. Proč jste s tím začal? Vlastní zkušenost s tím, jak se to na Vás v začátcích valilo?

Je to spíš vlastní zkušenost s tím, jak se to valí na začínající včelaře. Můj otec vždycky říkal: ”Chovat králíky může každá stará bába, ale včely, to ne!” Včelařství je komplexní obor, je to dáno tím, že včely jsou divoká zvířata, která žijí svým životem. A nám nezbývá než se naučit biologii, ekologii, chemii, klimatologii, řezat na cirkulárce, stloukat rámečky, tavit vosk, dělat mezistěny… atd. Je toho prostě hodně.

Vaše metoda výkladu je dost netradiční. Záměrně volíte efektivní zkratku přes obrázky s minimem textu?

Současníci neradi čtou. Nepřipadám si originální, jen kopíruji dění na sociálních sítích.

Jak hledáte tuhle citlivou rovnováhu?

Dá to hodně přemýšlení najít podstatu sdělení a musíte často mačkat tlačítko delete.

 

Vaše poslední publikace je knížka pro děti Včelky ze starého dubu, vlastně pohádka, proč zrovna tenhle žánr? Vždyť v podstatě kopírujete život přírodně se vyvíjejícího včelstva …

Chtěl bych oslovit všechny věkové kategorie včelích čtenářů. Proto mám dílko pro děti, kterému budou rozumět a se kterým si budou hrát.

Volíte ve Vaší autorské tvorbě jak tištěné verze, tak elektronické podoby. O které je větší zájem?

Tištěné knihy jsou základem a elektronické knihy je doplňují a rozšiřují. Kdo je zvídavý zajímá se o obě formy. Takže zájem je vyvážený.

Proč i další elektronická média, jako třeba Instagram?

Ručně ilustrované knížky potřebuji doplnit i reálnými fotografiemi a nejvhodnější médium je dnes Instagram. Je to jednoduchá cesta ke sdílení doplňujících informací.

Děkujeme velmi za ochotu odpovídat na naše otázky. Ta poslední je jaksi navíc: byl byste ochoten podělit se se čtenáři našeho portálu i o další detaily a další Vaše zkušenosti?  

Podělím se rád. Vzájemná spolupráce a rozšiřování současných včelařských znalostí je jediná cesta k záchraně našich vztahů se včelami a naší krajinou, se všemi přesahy, které to má.

Za redakci portálu Včelaři sobě se ptal J. Matl

Autory fotografií jsou Jonáš a Miroslav Urbanovi

1 komentář

  1. goro Reagovat

    Mirove slová:
    „Nechci vás učit, co máte dělat. Chci vás přivést k pokoře dívat se, jak to včely dělají přirozeně, a podle toho přizpůsobit svou práci u včel“

    nepotrebujú nič iné len „…do kameňa tesať…“

    Jano

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *