Je zima, nejhorší čas začínat psát o včelách. Včely mají klid. Jediné, co v přírodě rozhoduje o komfortu přezimování, jsou teplé dny vhodné pro zimní prolet a míra vlhkosti, která včelímu chomáči odebírá teplo. Ale s tím včelař těžko co udělá. Nanejvýš se může u teplého čaje, svařeného vína či grogu hádat se sousedem, jestli je lepší zateplený nebo tenkostěnný úl. Nic víc nezmůže a včelám je to beztak jedno.
Doba, kdy mohl pro včelí zimu něco udělat, je dávno pryč. Nechci nyní popisovat, co dělat v červenci pro ochranu zimní generace včel. K tomu se jistě dostaneme časem. Spíš se chci podívat na důsledky toho, když se nic neudělá. Včelař, dříve či později, přijde a nalezne prázdný úl bez včel. Zásoby medu jsou na místě, jsou netknuté a včely zmizely. Ve včelstvu, které uhyne hladem a zimou, zůstanou všechny uhynulé včely na plástech v chomáči. Včely totiž čekají, že se zlepší podmínky, aby se zachránily. Ve včelstvu, které uhyne následkem nemocí a špatné kondice včel, nezůstanou včely na plástech. Umírající včely instinktivně opouštějí hnízdo.
Základním důvodem podzimních úhynů je poškozená zimní generace včel. Ať už se jedná o přímé poškození roztoči, nebo o přenesené virové infekce. Z toho důvodu si musíme uvědomit, že samotné odstranění roztočů nestačí. Protože i bez roztočů se nám mohou líhnout včely s virózou, které zimu nepřežijí.
Východiskem jsou biotechnická opatření, která donutí včely vychovat novou a zdravou zimní generaci včel. Jak nám v tom pomůže znalost biologie včel, si povíme příště.
Miroslav Urban
Autor vzdělávací i zábavné literatury o včelách
e-mail: urbanuvmed@gmail.com
Do toho ……nepřestávej…..Franta z Koziny.
Odstránenie poškodeného plodu napr. niekedy koncom 7 mesiaca síce odstráni infikovaný plod, ale včelstvo vytvorí novú generáciu zimných včiel znova takú istú = infikovanú, pretože sú infikované krmičky aj matka. Infekčný potenciál sa vo včelstvách postupne zvyšuje až do stavu, kedy je nezvratný. Odstraňovanie VD je prevencia, ale vo včelstve s kritckou úrovňou zavírenia už včelstvu nepomôže. Je ťažké posúdiť, kedy je infekcia už nezvratná, preto je odstraňovanie VD, obnova diela, použitie KM a iné ozdravné opatrenia nutné vykonávať preventívne aj u včelstiev, ktoré sú bez príznakov. Je to však brzda prirodzenej selekcie.
Vaše články sú stručné a zrozumiteľné. Ďakujem Vám za ne a teším sa na dalšie.
S úctou Albert
Zdravím, Alberte,
stále se o tom vedou diskuse. Odstraněním plodu, jenž je hodně napadený, snížíme infekční tlak. Pokud by se nechal vylíhnout, už by to v některých případech bylo i nevratné. Jde o to, jakými mechanismy se jednotlivé virózy šíří. Roztoče zabíjet umíme. Šíření viróz např. alimentární cestou je jaksi mimo naši kontrolu. Ale jde o to, jak vysoká je virová nálož.
Každopádně zkušenosti s touto metodou nejsou špatné. U nás se zkoušela metoda zvaná Svatá Anna, osobně ji dělám mnohem dřív než kolem svátku sv. Anny.
Třeba t. zv. Třetinový systém MVDr. Z. Klímy předpokládá ve 3. roce totální přemetení na mezistěny a výměnu matky. Tedy totální ozdravení včelstva.
V metodice např. Arbeitsgemeinschaft Toleranzzucht se s tím vlastně také počítá. Rovněž preferují zootechnické zásahy u včelstev „v pokusu“, protože nic jiného nepoužívají, v pokusu nemohou. Tam dochází k tvrdé selekci odolnějších včelstev. Ta, která to nedávají, se nenechají řízeně uhynout, leč z pokusu se vyřadí, ošetří a jedou dál někde jinde ve standardním režimu.
Jirko, bežný včelár ozdravné zákroky môže robiť preventívne, ale nedokáže efektívne /viditeľne/ selektovať. O priebehu infekcie toho vieme naozaj málo. Je nepochopiteľné, ak na dvoch susednych včelniciach dlhodobo pretrvávajú úhyny na prvej a o 800 m dalej je to bez. Rovnaké úle, rovnaké ošetrovanie. Stačí robiť to isté, čo robí včelár, ktorý nemá úhyny ? Včelár nemôže sústrediť energiu na rozhodujúce detaily, pretože ich nepozná. Ak chce včelstvá udržať, musí ošetrovať preventívne všetky, aj odolné včelstvá. Preventívne a naslepo. Tým sa kladú na chov včiel vyššie profesionálne aj finančné nároky a ako píše Pavel, musia sa vyselektovať včelári. 20,30, 50% ? Aj vírusy majú slabé miesta, výskum by ich mal odhaľovať a poskytovať rady a východiská pre včelárov. Premetanie a odstraňovanie plodu je pre včelára aj včelstvo zaťažujúca metodika a výsledky nemusia byť uspokojivé.
Je dôležité vedieť, akú virovú nálož včelstvo má.
Je dôležité vedieť, čo s tým.
Vážení přátelé,
nechci tu napsat další článek, přes to bych chtěl heslovitě reagovat.
1/ Píšete o „přirozené selekci“.
Je třeba si uvědomit, že naše včelstva jsou chovaná včelstva. S přirozeností to nemá nic společného. Pouze tvoříme domestikovanou „včelu domácí“. Přirozená selekce by postupovala podle gaussovy křivky: po napadení populace včelstev v celé Evropě roztoči by došlo k jejich masivnímu rozšíření a potom k rychlému úhynu téměř celé populace včel na daném území. Přeživší včelstva by prošla selekčním tlakem…
Každé naše snažení jde proti této přirozenosti.
2/ „Metodika chovu“.
V knížce „Učím se včelařit, Druhý rok“ je německý model selekce graficky představen v předmluvě knihy. Každá současná metodika chovu by měla být komplexní pro celý rok. Za mě by měla vést ke snižování stresových faktorů ve včelstvech (insekticidy v zemědělství, roztoči, špatná skladba potravy, velké nároky včelaře na produkci medu, chemická ošetření včelstev atd.). Těchto faktorů je dnes tolik, že odstranění plodu opravdu nemůže být spásou… I když je to možná záchranná brzda, kterou používá přirozeně i včela východní, která je na roztoče adaptovaná. Ale pozor, používá to proti roztočům, nikoli proti virům!
Pane Urbane, musím s vámi nesouhlasit. Domestikovanou včelou budiž může být několik vyšlechtěných linií na mírnost a výnos, tzv. brojleři. To je zatím naštěstí záležitostí profesionálních včelařů a malé části hobby včelařů. Včela závislá na volném páření je svobodná a určitě ne domestikovaná. To, jestli žije v dřevěné bedně, nebo ve vykotlaném topolu z ní domestikovanou nedělá. Pokud vedu včelstvo na volné stavbě, tak se od přírodního volného života včelstva nijak zásadně neliší.
Podle mne by přirozená selekce postupovala podle vašeho scénáře jen v oblastech silného převčelení a určitě ne synchronně v celé Evropě. Tedy postupně by v určitých oblastech zavčelení oscilovalo a snižovalo se k limitní hodnotě, kdy už by došlo k rovnováze hostitele a parazitů.
Na základě mých zkušeností a již i výsledků jsem přesvědčen, že selektovat pomocí bond testů není třeba ale se znalostí biologie roztoče a včelstva efektivně lze. Mám včelstva, která dva roky po sobě odolala velmi silnému infekčnímu tlaku okolí bez nutnosti použít varroacid. Ošetřuji všechna včelstva jednou za rok na Vánoce pokapem, abych zjistil roční nárůst roztočů, a pak v průběhu sezóny ta, která to potřebují..
Odstranění plodu podle mého názoru je spásou, poslední nadějí na záchranu, jinak síra.
Mně se osvědčilo „odsávání“, tedy odběr zavíčkovaného plodu, který koncentruji do dvou, třech úlů, kde nechám plod vyběhnout a pak z toho dělám oddělky. Než bych měl likvidovat dílo a plod, nechám to vylíhnout a zajímavé na tom je, že v tomto sběrném úlu dojde nějakým způsobem k radikální očistě od roztoče. Kdyby nedošlo, použiji jakýkoliv akaricid, plod před zavíčkováním a zavíčkovaný přítomen není.
Virózy kooperují s roztočem. Pokud omezím roztoče, omezím tím i virózy. Jak uvádíte, stresových faktorů ve včelstvech vyvolaných životním prostředím je hodně a orientovat se v příčinách jejich špatného zdravotního stavu je problematické.
Ke kolapsu včelstva vlivem roztoče se dá dopracovat dvěma způsoby, a to vlastní výchovou roztočů nebo migrací roztočů vyloupením kolabujícího včelstva s bonusem virové nálože. Pak i varroatolerance má dvě velmi odlišné formy, varroatolerance vůči vývoji roztoče ve včelstvu a varroatolerance vůči vnějšímu infekčnímu tlaku.
Vážení přátelé,
nezačínejme komentáře slovy: „Musím s vámi nesouhlasit!“
Nejsme kouhouti peroucí se na jednom hnojišti.
Jde nám všem o jedno. Máme za sebou různé zkušenosti a snažíme se uchovat naše včelstva při životě a v dobré kondici. Skládejme mozaiku našich vědomostí a postřehů a tvořme nějaký smysluplný postup, jak to dokázat.
Dohadováním se, kdo má větší pravdu, to nedokážeme.
Děkuji za pochopení
Miroslav Urban, autor článku
Dobrý večer pane Urbane,
mrzí mi, že to takto vnímáte, v žádném případě jsem neměl v úmyslu se „prát“, ani nějak snižovat Váš počin zde, na tomto fóru. Kdybych se vším, co komentujete souhlasil, tak bych nereagoval. Myslím si, že by to nemělo žádný smysl. Mohl jsem volit způsob vícero otázek bez mého názoru, ale to není můj styl. Upřednostňuji přímou diskusi a bez strojené ohleduplnosti „souhlasím s Vámi, ale…“.
Ano, skládejme mozaiku, ale bez konfrontace názorů a pouhým přitakáním ji nesložíme. Máte-li k mému diskusnímu příspěvku věcnou připomínku, tak stejným metrem do mne.
Omlouvám se, neumím být milý.
Pavel Holub
Dobrý večer,
naše republika je převčelená. Již moji rodiče se tu podíleli na konci šedesátých let minulého století na rozšíření nepůvodního plemene včel a úspěšně vytlačili včelu tmavou. Volné páření znamená, že do okruhu cca 10 km od Vašich včel jsou včelstva, která ovlivňují ta Vaše. Ať už geneticky, nebo přímo zalétáním obou včelích kast. Každý náš zásah do života včelstva, myslím tím každý lidský zásah, znamená, že včelstvo ztrácí svou přirozenost. Veliké procento včelstev žije v zemědělské krajině. V převčelené zemědělské krajině. Máte tam vlivy pesticidů, vlivy malé biodiversity a léků podávaných včelám. V tomto prostředí nemáte možnost mít přirozený včelí život. Není zde pro něho místo. Chovatel včel může pouze zvolit chovatelský postup, při kterém včelám dovolí něco z jejich přirozenosti. Ubere jim zootechnický stres. Stresové faktory okolí včelař nezmění. Naše včely jsou něco jako smrková monokultura (jsem vystudovaný lesník, proto ten příměr). Monokultura nepůvodní dřeviny nějaký čas skvěle funguje, pak ji ale něco sežere – mniška, lýkožrout… nebo kyselý déšť. Schází období adaptace. A nevím, jak je dlouhé – statisíce nebo miliony let? Roztoč je tu od roku 1980 a žádnou adaptaci jsme zatím nepřipustili.
Toto je naše startovní čára.
Smutná.
A dala by se popsat ještě drsněji.
Hledal bych příčinu stavu našich včelstev. My stále sklouzáváme k řešení následků a tam děláme výzkum a podobně.
Jak vyřešit roztoče je jednoduché – stačí se podívat na původního hostitele a kopírovat to, co vymyslel už dávno. Nepotřebujeme proto nic, žádnou chemii ani výzkum…
Ten zbytek bych nazval civilizačním stresem. Virózy svádíme na roztoče. Ale je to pravda? Já si to nemyslím. (Porovnávám život včelstev teď a před deseti lety na stejné lokalitě na Valašsku. Je to diametrálně odlišné.)
Jen nevím, co nám škodí – mniška, lýkožrout nebo kyselý déšť – aby nám prosperovala nepůvodní monokultura?
Miroslav Urban
Autor článku
Děkuji Vám upřímně za vaší reakci a ve většině se shodneme.
Právě proto, abych vyloučil většinu stresových vlivů na včelstvo chovám taková Dolem neposkvrněná včelstva. Vedu je na volné stavbě od roku 2007 právě z těch důvodů, abych vyloučil negativní vliv recyklace vosku mezistěnami na včelstvo. V okolí mého základního stanoviště je jen velmi omezená zemědělská rostlinná výroba, převažuje dobytek na pastvinách, používání agrochemie je relativně nízké a na stanovišti na Šumavě žádné.
Očekával jsem, že včelstva časem zmenší rozteč buněk, nestalo se tak. Očekával jsem, že včelstva budou zdravější a ustanou kolapsy, nestalo se tak, perioda kolapsových roků se naopak zkracuje. Pořád je tu vliv včelařského okolí. To jest velká zavčelenost, absence jakékoliv selekce, a pak ten vliv Dolských v doletu. Včelstva jsou včelaři udržována na živu permanentním chemickým ošetřováním.
Snažím se tedy řadu let selektovat včelstva tak, aby byla v tvrdém kontaktu s roztočem a doprovodnými infekcemi, ale právě s minimem těch ostatních negativních vlivů.
Zdaleka nejsem u cíle, ale obrovské rozdíly mezi včelstvy jsou zřejmé.
Pro mé okolí a jistě že i pro Vás jsou matečníky zdarma k dispozici.
Rád bych tímto mým sdělením chtěl podpořit snahu všech, co se snaží selektovat včelstva, co se snaží rozchovávat místní po kolapsech přeživší včelstva a nenahrazují je dovozem oddělků a matek.
Dobrou noc.
Pavel Holub