Divočina v zahradě

Z povídání „Mlčení dvou praktiků mne zaujal výrok Rudy Stonjeka – literatura o včelách se posledních 100 let opisuje, někdy dost nešťastně. Já už delší dobu s kamarády u piva, při mudrování o včelách používám často podobnou větu a to, že jsou ty knihy plné opisovaných teorií. Přesto mi zvědavost nedá a zkouším, zda nebude v té nové přeci jen něco věrohodnějšího nebo novějšího. A nehledám jen ve včelařských.

Název poslední knihy, kterou jsem přečetl, Divočina v zahradě, nedává tušit, kolik společného se včelařením má. Napsal ji profesor biologických věd na Sussexské univerzitě Dave Goulson. Mimo jiné založil v Anglii organizaci na ochranu čmeláků, napsal o nich knihy a 250 článků. V samotné knize ale o čmelácích toho mnoho není, a pokud na ně přijde řeč, odkazuje na jeho knihu.

Nevím o tom, že by jeho knihy byly přeloženy do češtiny. Proto bych čtenářům, kterým by čmeláci v knize chyběli, doporučil knihu od českého chovatele Františka Kuklíka Moji čmeláci. Vyšla v r. 2020, vydal Euromedia Goup a. s. ISBN 978-80-242-6586-5. Je hodně o čmelácích, které si autor pojmenoval a sledoval, ale je v ní i o jejich chovu, všeobecném životě a nechybí přehled středoevropských čmeláků s klíčem pro jejich určování.

Dave Goulson je také vášnivým zahradníkem a obhospodařuje, jak on říká, ve spojeném království, hektarovou zahradu. Taková osobnost dává záruku, že kniha bude plná zajímavostí. Je psaná laskavým jazykem, ale dovedu si představit, že některé pasáže mohou vnímavější, slabší povahy přivádět do mdlob. To například, když uvádí, kolik se kam vylije jedů.

O jedovatém koktejlu pojednává jedna kapitola. V té se také autor rozepisuje, jak mohou rostliny z hobbymarketu, prodávané jako vhodné pro opylovatele, jim naopak škodit. Sám vedl projekt, který to opravdu prokázal. Peníze na projekt si ale musel sehnat od lidí, protože ve Spojeném království, není jednoduché dostat peníze na projekty, které by měly usvědčovat korporace z nedobrých praktik.

V této souvislosti se mi vybavuje odvážný třístránkový článek pro časopis Včelařství č. 5/2014, který napsal ing. Jan Kazda, CSc., z katedry ochrany rostlin České zemědělské univerzity Praha s názvem Změny v technologii pěstování ozimé řepky a její vliv na včely. Jako závěrečnou větu napsal: Osobně se domnívám, že intenzivně pěstovaná ozimá i jarní řepka již nepatří k vhodným pylodárným a nektarodárným plodinám a chovatelé včel by měli podle toho zvážit umístění stanoviště svých úlů. Bylo to v době, kdy jsem měl řepku za plotem a kolem úlů vrstvy mrtvolek včel. V dalších článcích v Moderním včelaři a v Úrodě od stejného autora jsem se dovídal jen opačné závěry. Nabízí se otázka: čím to?

Hodně zajímavá je kapitola o můrách. Nejen v této kapitole autor zmiňuje své teorie, ale i teorie jiných vědců, které se snaží obhajovat nebo vyvracet. Zrovna u můr nesouhlasí ani s jednou ze tří teorií od různých autorů, které se snaží objasnit, proč nalétávají můry na světlo.

V kapitole bzukot včel čítající třicet stran se zamýšlí nad vývojem robotické včely, nad včelou medonosnou a popisuje důležitost včel samotářek, které vlastně samotářkami většinou ani nejsou.

Kdo by čekal, že na jeho pomyslném žebříčku užitečnosti nad opylovateli už nic není, mýlil by se. Jsou tam podle něj ještě červi a uvádí, proč, v další obsáhlé kapitole.

Kapitol je v knize dvanáct a nevím, kterou bych uvedl jako nejzajímavější. Všechny dohromady zdůvodňují, proč bychom se měli zajímat o zahradničení a zejména o to, které prospívá také přírodě. Uvedu už jenom jednu, a to o zahradničení pro záchranu planety. V této kapitole se snaží přesvědčit, že zahradničení by mohlo nahradit konvenční zemědělství. Dokládá to výpočty i porovnáním užitkovosti vlastní zahrady.

V celé knize by se našlo hodně předkládaného, s čím bych v myšlenkách nesouhlasil a chtěl teoretizovat. Tahal bych ale asi za kratší konec provazu.

Ke čtení mám připravenou další novou knihu s názvem Propletený život. Je o houbách. Motto : Čím víc toho o houbách víme, tím méně toho bez nich dává smysl. Ani včely by bez hub nebyly. Ale nebojte, víc o ní psát nebudu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *