Bylo by brti bez včel smutno? … Se ví, že bylo! 

Na začátku loňského října vznikla kousek od chaty Krejčovka nedaleko od městečka Jince v Brdech brť. V rámci tehdejšího workshopu nikoli jedna, protože brtě si tam udělala řada účastníků, ale ta, o níž píšu je zatím sama a v lese. Psali jsme o tom ZDE. Mimochodem: o brtích severovýchodněji od nás už jsme také psali ZDE.

Co je brť, jistě víte. Mnozí tvrdí s úšklebkem tak trochu ironickým, že brtničení je návrat – zpátky na stromy a do jeskyní. Ano, na stromy jistě. A proč ne?

Jiní zase jsou toho názoru, že když už se v současné krizi oboru říká, že je třeba řadu věcí změnit, tak proč nejít pro inspiraci ke kořenům oboru … Mezi ty kořeny patří mimo jiné i brtě … 

Jasně, brť je dutina uvnitř stromu, a to vhodná pro usídlení včelstva, které si v ní žije tak, jak si žívalo po miliony let. Tedy skoro … A že to včelky umí. Dutiny i stále hledají. Dobře to známe … Je otázka, jak v nich v současné době mohou přežít. Dokážou to? Může se jim do toho nějak motat včelař? Jak?

Asi může, protože brtě jsou stále živé. Ne tak moc zase u nás, ale třeba u sousedů v Polsku a v ruské Baškirii, kde jde vlastně o běžný model včelaření. Tamní kolegové v nich fakt v pohodě včelaří. Je o tom spousta zajímavých dokladů, videí, literatury. Včelstvo žije jinak, včelařit se musí jinak. Musí se to i umět. To dává logiku.

Tahle výše zmíněná brť vznikla díky spolupráci Vojenských lesů a statků, s. p., a projektu Se včelaři o včelách. Hlavní práci odvedli především členové Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7, kteří připravili v majestátní jedli ve výši 4 metrů prostor pro nové včelstvo, které může fungovat tak, jak kdysi v lesích včelstva žila. Proč ta brť vznikla, kde se ten nápad vzal? Inspirací je spousta. Takový kolega Milan Motyka od Jablunkova či samotný vedoucí zmíněného workshopu Oldřich Vojtěch ze správy NP Šumava by mohli vyprávět … A správa vojenských lesů vůbec nebyla proti. Naopak … Pak už to bylo jen o čase a rukou a ochotě to odpracovat …

No – pořád se mluví o problémech současného modelu, v jakém včely chováme. A že jsme je donutili žít tak, jak vlastně ony nikdy nežily. Že je máme moc u sebe jako na sídlišti a v bednách na sebe nastavených (a čím víc jich je, tím větší ohlas na Facobooku), s rámky a mezistěnami a dalšími věcmi, protože nám to tak vyhovuje. Včel se moc neptáme, spíš se v sítích ptáme na to, jak máme včely donutit, aby dělaly to, co nám se z různých důvodů hodí.

Víme sice, že to včelky nějak zvládají, protože jsou schopny přežít i „péči“ včelaře … Ale píše a říká se (sice nesměle, ale i tak čím dál víc), že bychom měli řadu věcí změnit. Ti odvážnější dodávají, že dokonce řadu zásadních věcí bychom měli změnit. Tohle by bylo na dlouhou odbornou debatu. Snad k ní někdy dojde. Zatím se debaty vedou spíš jen o dotacích a penězích. A ani tam moc shoda nepanuje …

Když tedy toto řečeno, tak co ale vlastně tedy změnit? Jak? Proč? Bude to k něčemu? Pomůže to včelám, jejich chovatelům, lidem, přírodě? No a nepomohla by třeba zkoumání toho, jak včelstva žila, než si jejich chov člověk uzpůsobil tak, aby to vyhovovalo jemu, než je umístil do ůlů, nástavků, rámků, na včelnice, do včelínů, na kočovné vozy, s nimiž křižuje krajinou? A je to vůbec ještě možné? Je možné změnit zavedené modely? A řeknou nám pak včely o sobě více? Dá se to udělat i teď? JaK? Je možné hledat kompromisy? Dají se vůbec ještě dnes najít? Znovu: jak? Otázek zatím asi víc než odpovědí.

Z říjnového workshopu …

 

Tu začínají vznikat pokusy o návraty ke kořenům včelaření. A to jak co do rozmanitosti krajiny i pastvy pro opylovatele, tak i stran zootechniky a a různých variant chovu. Čím dál častější jsou modely chovu, které se módně nazývají nějak jako „v souladu s přírodou“. Často tak spousta nových včelařů chce i začít. Brzy se většina z nich přesvědčí o tom, o jak složitý problém jde. Začnou se učit a hledat. Je u koho, i u nás … Jen se zajímat a ptát … 

Nicméně ale vraťme se k těm původním modelům stran včelího bydlení. Kláty, brtě, další typy úlů, v nichž je dána včelám určitá volnost, jsou stále častější tématem v debatách ve veřejném prostoru. Přirozené dílo a jeho pozorování a vliv na život včelí rodiny. Říká se, že když něco takového uděláme, tak vzniká šance pro sledování vývoje takto žijícího včelstva. Ano! A věřte, že to je šance velmi cenná. Kdo to někdy zkusil, pochopí … 

Jasně: skeptici namítnou, že už je jiná doba, že naše převčelená i převčelařená krajina … Že nemoci, že omezené možnosti, pracnost, ekonomika a další komplikace a námitky. A k tomu „léčení“. A vždyť včely se přizpůsobí … Jasně, chceme-li komplikace hledat, najdeme jich spoustu … Ale nastojte! Přesto brtě, kláty a pod. vznikají, pořádají se poznávací cesty tam, kde fungují, včelaři takto včely chovající spolu komunikují a brtě si tesají. Jejda …

Oldřich Vojtěch vysvětluje, jak brť správně připravit …

Když vznikl nápad udělat brtě i v rámci projektu Se včelaři o včelách (jenž se normálně zabývá spíše přednáškami, vzděláváním a spolkovou činností), vypadalo to na počátku jako bláznivý sen. Jenomže záměrem tohoto projetku je kromě přednášek i praktická část včelaření, tedy i dny se včelami a u včel. Proto se lidi u tak zajímavého projektu snadno domluvili, sešli, jednu brť už udělali přímo v lese a řadu dalších si na výše uvedeném workshopu díky podpoře lesní správy vyrobili a pro své vlastní potřeby odvezli domů. A dokonce se chystá i pokračování přímo v Praze.

Vloni na podzim slíbeno osazení brtě na jaře příštího roku. Jaro toho roku je tu a jaro je čas včelího rojení. Proto nastala chvíle slib splnit a v lese připravenou dutinu osadit včelami, aby se včelí společenství stačilo včas připravit na zimu. Sezona zatím slušná, šnůška bohatá. Jen chyběl roj. I ten se však objevil. Vše bylo předem připraveno, dutina uzpůsobena, roj chycen.

Takže v neděli 13. června 2021 vše mohlo proběhnout. Roj usazen do dutiny, zaopatřen. Vše proběhlo opět ve spolupráci Vojenských lesů a statků, s. p., a projektu Se včelaři o včelách, a to v režii již zmíněného Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7. Přesněji řečeno: usazoval a vše připravoval předseda spolku kolega Milan Šimonovský. Přinášíme krátkou fotoreportáž, ale nedalo nám to. Museli jsme se Milana zeptat, jak to všechno proběhlo. Protože jsme dobří kamarádi, samozřejmě si budeme tykat.

Milane, takže se podařilo?

Ano usazený roj vykazuje přirozenou vitalitu.

Roj byl známého a místního původu? Nebo jste vezli roj odjinud?

Roj byl známého původu a byl získán od místního včelaře, čímž jsme snad vyvrátil případné dohady o veterinárních rizicích.

Jak se to udělá, aby se roj dostal z rojáku do dutiny úzkou štěrbinou a navíc 4 m nad zemí?

Roj jsme v rojáku za pomoci rozprašovače postříkali vodou a tím zklidnili a snížili případnou letovou aktivitu. Včely byly naprosto klidné, protože už před usazením do brtě byly uloženy po dobu 3 dnů ve sklepě. Následně jsem je přesypal do plastového kýble, který se dá zploštit na velikost otvoru.

 

Za pomoci žebříku jsem otevřel horní dvířka dutiny a roj jsem nasypal do spodní časti, spodní díl dvířek zabránil případnému vypadnutí. Včely hned začaly dutinu zkoumat..

Bylo potřeba nějak dál roj zabezpečit? Např. vodou, krmením?

Ano, celý prostor jsem vystříkal rozprašovačem a na dno dal krabici od mléka plnou medocukrového těsta.

Co teď dál? Jak budete roj sledovat?

Samozřejmě sledovat budeme. Bude se vizuálně kontrolovat aktivita na vletovém otvoru – česnu.

Co zdravotní stránka? Je možné takto usazený roj ošetřit v případě problémů?

Ano, na ošetření se otevřou dvířka a včely se ošetří dle veterinární legislativy.

Vím, že teď je to absurdní otázka, ale jak do budoucna s medobraním?

Pokud včely úspěšně přezimují bude medobraní na jaře. Hodně záleží na jarním rozvoji a podmínkách dané lokality, hlavní ukazatel je rozkvetení třešně ptačí. Zřejmě to vše proběhne kolem svátků velikonočních. Plánujeme to udělat formou ukázky a ochutnání pro veřejnost.

A ještě poslední otázka: jak dopadla kontrola po týdnu od usazení?

O týden později jsem brť přišel zkontrolovat, prokazovala běžnou letovou aktivitu. Po otevření horní části dvířek jsem viděl velkou stavební aktivitu ve spodní části brťě nad krabicí s medocukrovým těstem, sám jsem zvědavý jak včely budou stavebně pokračovat.

Pozn.: video z první kontroly nově osazené brtě po týdnu najdete ZDE.

Fotografie: Jan Sotona, autor a archiv Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *