Včelstvo přirozeně mění matky při rojení, nebo tichou výměnou. Při ztrátě matky dělnice vychovají matku nouzově z dělničího plodu. Do těchto procesů včelaři obvykle zasahují umělým chovem matek založeným na přelarvení a dost často i umělým oplozením. Dobré včelstvo ale potřebuje kvalitní matku.
Všechny děje v přírodě probíhají přirozeně. Někdy lépe, jindy hůře a někdy naprosto v rozporu s naším přesvědčením a našimi potřebami. Platí to i pro včelaře. Ale včelař se svým rozumem a dovednostmi vzpírá přirozenosti a včely chová po svém. V našem případě začne s umělým odchovem matek přelarvením.
Pokusím se na to pohlédnout z jiného úhlu a popsat to, co děláme. Na úplném začátku naklade včelí matka vajíčko do dělničí buňky. Vajíčko ví, že z něho bude dělnice. Po třech dnech se vylíhne larva. Je malinká a vylíhla se jako dělnice. Dalších dvacet čtyři hodin je stále dělnicí. Pak přijde člověk včelař s malou lopatičkou, vyndá larvičku dělnice z její buňky. Položí ji do umělé matečníkové misky a donutí bezmatečné včelstvo, aby z ní vychovalo svou novou matku. Myslitelé[1], kteří vytvářeli základy pro biodynamické postupy v zemědělství[2], říkali, že taková matka je ve své podstatě stále dělnicí, protože se tak narodila.
Pro práci se včelstvy proto doporučují jen přirozené, například rojové, matečníky, které přímo zakladla starší matka[3]. Pokud nemáme možnost použít tyto matečníky, tak bychom mohli nebo spíš měli chovat matky metodou z oplozených vajíček, což se alespoň blíží přirozenosti. V takovém případě starostlivé včelí dělnice i samotné vajíčko ví, že se z něho vylíhne larva matky a všichni s tím počítají.
V letošním roce jsem měnil matky ve svých včelstvech a snahou bylo všechny odchovat z vajíček. Jako základ pro matečníky jsem použil úzké proužky čerstvě zakladených plástů nalepených na loučky, kde obvykle lepím voskové matečníkové misky pro přelarvení. Tyto série z vajíček jsem vkládal do bezmatečného včelstva, které už nemělo plod použitelný k vytváření nouzových matečníků. Zajímavostí pro mne bylo, že toto včelstvo bylo po odebrání původní matky velmi nervózní. Dělnice se rozlézaly, hodně větraly a neuklidňovala je ani přítomnost jejich vlastních nouzových matečníků, ani vložená klasická série s přelarvenými miskami. S touto nadprůměrnou nervozitou dělnic jsem přečkal dobu do zavíčkování veškerého plodu. Včelstvo přijalo několik přelarvených misek a tyto matečníky jsem měl jako zálohu, kdyby experiment s vajíčky nevyšel.
Potom jsem ze včelstva odstranil všechny matečníky, vlastní i umělé, bylo jich asi deset, a poctivě vše zkontroloval. Mezi velmi nervózní včely jsem pak navečer vložil kousky plástů s vajíčky. Druhý den ráno bylo včelstvo klidné. Za tři dny klidné dělnice vystavěly asi třicet matečníků, ve kterých se právě líhly larvičky nových matek.
Protože jsem trefil počasí, všechny matky se po vylíhnutí úspěšně spářily s trubci a teď pilně kladou.
Klid dělnic na matečnících z vajíček mě přesvědčil, že něco tu funguje jinak.
Nezbývá než dodat, že jsem se od včel zase to něco naučil.
.
Zdroje:
[1] https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Steiner
[2] https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Biodynamick%C3%A9_zem%C4%9Bd%C4%9Blstv%C3%AD
[3] https://www.demetercs.eu/manualy-loga
Miroslav Urban
Autor vzdělávací i zábavné literatury o včelách
e-mail: urbanuvmed@gmail.com
