Včelařský potlach na Studeném vrchu 2021

A znovu včelařský happening a zase na Studeném vrchu

Když se tradiční včelařské setkání na Studeném vrchu v Brdech u Hostomic vloni po krátké pause obnovilo, psali jsme o něm zde.

Ten rok strašně rychle uplynul. A opět se objevily otázky, zda letos bude. Tradiční třetí sobota v srpnu padla na 21. Magické to datum … Sešli jsme se a bylo a bylo moc fajn. Opět pořádal kolega Josef Horký s rodinou a přáteli spolu s projektem Se včelaři o včelách. Tenhle projekt má za cíl v sezoně se setkávat, a co nejvíc u včel. Uzavření společnosti to sice letos dost komplikovalo, ale Studený vrch se podařil.

Letos jinak

Bylo to letos jiné. V minulých letech byl vždy nějaký hlavní lektor a dané téma, pak volná debata a konsumace a ochutnávání přinesených dobrot rozličného skupenství. Letos zvolen model skutečného happeningu bez lektora a hlavního tématu. I když to vlastně tak trochu bylo. Přijďte se pobavit o tom, jakou jste měli letos sezonu. A věci souvisící …

Model tak trochu experimentální, ale ukázal se jako dobrý! Sešlo se nás asi 30. Známí i neznámí, kteří se ale rychle poznali. Sesedli jsme se kolem ohniště, za chvíli ten oheň příjemně praskal a kouřem působil časté změny zasedacího pořádku.

Kolega Miloslav Havrlík, stálý návštěvník tohoto setkání (a nebojme se to říci: jedna z legend našeho oboru) načal povídání tématem pastování. Ne nadarmo: mezi hosty byl totiž kolega Jiří Topinka, jehož otec začal pastovat už v polovině 60. let minulého století onou dnes již legendární dubovou větví.

A rozvinula se výživná debata kolegů Havrlíka i Topinky o tom, jak to vlastně bylo, jak se to dělalo tehdy, a jak dnes. V jakém stádiu zrání medu, za jaké teploty, jakou technikou, v jakých nádobách, proč to je špatné v konvích, jakou rychlostí. A jak med pak stáčet do sklenic a uchovávat. Bylo to velmi poučné, pomalu se zapojovali další a další účastníci a ta debata byla nesmírně cenná. Probrala snad všechna současná kruciální témata, která hýbou oborem. Kromě t. zv. včelařské politiky, které se účastníci vyhýbali jako čert kříži 😀 .

Původní navržené téma, tedy jak vidíte současnou sezonu stran chovu či snůšky, bylo tématem velice výživným a zkušeností byla spousta. Lišily se fakt ves od vsi, snad i stanoviště od stanoviště u jednotlivých chovatelů. Fakt zvláštní rok. Nebyl snad nikdo, kdo by se chlubil velkými výnosy, či si je pochvaloval. Velké rozdíly i v chovu a přijímání matek. Pokud jde o sám chov, debatovalo se hodně zajímavě i o různých jeho formách.

Dalším tématem byla zootechnika a její různé formy a speciality, diskuse o tom, co je vlastně „léčení“ a zda se spíš neobrátit k určitým druhům speciální zootechniky, které podle některých dobře fungují a dovolí minimalizovat použití problematických VLP. Dokumentováno i zahraničními zkušenostmi. Kolovala i nově vydaná knížka MSVV s názvem Ekologie a zdraví včel, kde se popisují zajímavé příklady rychlého nástupu varroatolerance a nešíření virů z jižní Afriky i jižní Ameriky či z ostrova Fernando di Noronha … 

No a pak se postupně přidávala další témata, nemohly chybět rámkové míry, ku podivu, pokud vím, nedošlo na zateplené či nezateplené úly či teplou a studenou stavbu. To mě překvapilo … Rotace nástavků byla, to jen, abyste nepropadli panice a obavám z chaosu …

Zajímavá byla debata o snůškových poměrech a jejich využití letos i obecně, s tím souviselo i obecnější téma stavu krajiny ve vztahu k pastvě pro opylovatele. Nechyběly medné komory, mateří mřížky a zábrany proti stavbě v podmetu. Kdy jsou dobré a kdy zbytečné a v jakých úlových systémech. Hodně poučné. Chov matek z vajíček, štěpy, podřezy, rizika přelarvování. Jak pomoci začátečníkům. Jsme převčeleni? Debata byla naprosto volná, ač nemoderovaná. To bylo skvělé.

Ke kulinárnímu aspektu setkání

No a k tomu štrůdly, koláčky, medovina. A Milan Šimonovský dovezl dobré alko i nealko pivo výborné davelské špekáčky a skvělý chléb. Naučili jsme se opékat je ve tvaru tzv. chobotnice. Joj! Tohle byla z metodického hlediska celkem zásadní včelařská zkušenost. Zkuste to taky, protože to fakt není špatné. Jasně, není to zrovna o včelách, ale zásadní problémy oboru v té chvíli tolik netíží a kus toho spolkování v tom je, ne? 

 

 

 

Mnozí se vyškrábali i nahoru na rozhlednu. Bylo vidět dobře do kraje, přece jen se vzduch čistí už do podzimu, jakkoli den to byl po výtce a indiánsky podletní.

Dorazily i rodiny s mrňousy, ano, o včelařský dorost je třeba pečovat od malička. I pejskové byli … Prostě potlach jako řemen. Díky všem, kteří se jakkoli přičinili, díky všem, kteří se na kopec vyškrábali a dolů slezli. Bylo to super. Tak zase za rok …

 

Ještě o rozhledně na Studeném vrchu

Rozhledna na Studeném vrchu leží mezi Dobříší a Hostomicemi. Můžete tam jet či jít různě: vlakem, tedy onou poetickou lokálkou ze Zadní Třebaně na Lochovice (zastávka Osov či Hostomice a pak nějakých 5 kilometrů).

Můžete to vzít autem třeba z Dobříše, zaparkovat pod kopcem a pak po červené nahoru. Tak za půl hodiny a něco jste tam. Je to pěkná cesta. Uvidíte i novou výsadbu na vykácených mýtinách po kůrovcové kalamitě. Jsou i tací, kteří to dají i s kočárkem …

Červenou co vlastně hřebenovku můžete využít i jinak a odjinud a jinam. Když se podíváte na mapu (https://mapy.cz/turisticka?x=14.0789825&y=49.8191516&z=13&dim=61225ed193620f134d549ea1), můžete si vybrat, kde vystoupíte, nastoupíte, začnete, skončíte, podle toho, jaké máte plány. Je to nádherný kus krajiny.

Dá se samozřejmě jet i na kole, to si fakt užijete, ale chce to dobrou kondici a techniku, a to jak nahoru, tak dolů, to zejména.

Sama rozhledna je 660 m. n. m. To už je docela dost a když už když se k ní blížíte, je cestou pár míst s krásným rozhledem. A když se Vám podaří vylézt nahoru na kopec a pak na rozhlednu a ona je otevřená, rozhled je parádní..

Terminologicky vzato je Studený vrch vlastně ještě spíš v Hřebenech než v Brdech. Proč se to místo tak jmenuje? Je to jednoduché, je tak trošku vytrčené a je tam větrno a studeno, když se počasí nevyvede.

Rozhledna, či vlastně sedmiboká zděná původně měřičská věž, byla postavena v r. 1940 a je vysoká 17,5 m. Ano, původní účel byl zeměměřičský. Uvádí se, že podobných věží je u nás devět. Tahle jediná byla však opravena a zpřístupněna a stala se z ní nakonec populární rozhledna.

O víkendech bývá otevřená, a tak na ni můžete vylézt a v krámku v kumbálku pod schody dostanete i něco k pití, klobásu k opečení či jiné mňamky.

Zajímavé je, že když se k ní blížíte, vlastně ji ani nevidíte, holt okolní stromy rostou. To ještě před pár lety nebylo … Ale když vylezete nahoru, dech se vám zatají z toho výhledu. Musíte napřed zvládnout 81 schodů nahoru a totéž pak dolů. No a když jste už nahoře a když máte štěstí a je dobře vidět, máte krásný výhled nejen na Český kras, ale i na Křivoklátsko, magický vrch Velíz, dokonce i České středohoří, Milešovku i hřebeny Krušných hor. Na opačnou stranu Dobříšsko, Písecko, když se zadaří, na jihu i Šumava s Boubínem se ukáže. Když mrknete na západ, často i Zbiroh uvidíte …

Fotili: autor, M. Šimonovský, J. Kotek a J. Sikyta.

P. S.: pln radosti z tak pěkného setkání po tak dlouhém uzavření rád bych věnoval tenhle text Dušanu Vančurovi. Chcem žít, jenom normálně žít …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *