V sobotu 16. října se na včelnici Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7 na pozemku Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni kutalo a dlabalo. Ve spolupráci s projektem Se včelaři o včelách se opět pracovalo na jedné brti a navíc na dvou klátech, tentokrát bez lešení a v pohodě. Tím chci říct, že tento projekt už má za sebou jednu brť ve výšce v živém stromu a na lešení v Brdech. Psali jsme o ní ZDE a ZDE. Zkusme malé ohlédnutí za magickým dnem v Ruzyni.
I. Obecně
Brtě a kláty, to je téma, které vždy vzbudí v konservativní české včelařské obci emoce. Je to pochopitelné, to ta doba … To hned slyšíte: „zpátky na stromy!“, „zpátky do středověku!“ (jako by stromy či středověk byly něco špatného, co míří do pekel, nebo kam vlastně, že …). Já to vnímám spíš jako „ad fontes“ – „k pramenům“, „ke zdrojům“. A mám brtě a kláty rád. Hodně. Nebylo tomu tak vždy. Také byly chvíle, kdy jsem nechápavě kroutil hlavou …
Samozřejmě: tohle není o „hamty, hamty“, abyste se pak na Facebooku mohli chlubit, kolik jste „vytočili“ z úlu tady a teď. Tohle není o ekonomice a efektivitě v tom slova smyslu, jak se to dnes vnímá, tedy tak, jak se dnes obecně včelaření chápe.
Jsou i ve včelaření věci, které se neváží a nepočítají, ale měří se třeba radostí. Jaká je míra radosti? Kdo je mocen to definovat?
Ale kromě radosti a zábavy je to i o učení, poznávání … Dovolím si trvat i na té radosti, i když ony to včelky v současné době nemají zrovna lehké a té radosti ze včelaření poslední dobou nějak ubývá. Někdy ale jsou i ty návraty k metodám našich předků užitečné a zajímavé, jakkoli naše situace je už fakt jiná. Chtělo by se říct, že bohužel …
A začalo se
Milan Šimonovský, předseda Včelařského spolku pro Prahu 6 a 7, představil materiál:
Na počátku stály totiž 4 mohutné špalky. Jeden smrkový, ten určen na brť (prý je na to jehličnan lepší), tři lipové, ty byly určeny na kláty. Z nich jeden avšak zamítnut co nekvalitní.
Pokud by někdo měl pocit, že šlo o jakousi anarchistickou akci, tak prrr … Na vše belivě dohlížel ovčák Ori. Německý … Takže vše bylo pod jeho bedlivým dohledem …
Staří mistři vzali sekery kopačky, teslice a další vercajk a šli na to. Doba je jiná, takže jasně: nebylo to tradičně „čisté“ a jen s replikami historických nástrojů, na počátku se vyřádily pily, ale pak se kutalo těmi replikami, které zhotovil šikovný kovář Honza Lokajíček.
Výsledek: Nebylo nás mnoho, ale udělala se spousta práce. A že to fakt není legrace … Jedna brť už skoro hotová, posléze bude umístěna na výše uvedené včelnici. Jeden klasicky zhotovený klát, jenž najde své místo na Vysočině, jeden další klát vytvořený originální metodou (o tom níže) v základní podobě, tam ještě čeká nějaká práce.
Co je důležité: jsou to pravověrné kláty, tedy na přirozené dílo, pak samozřejmě bez rámků a pod.
Ještě dodatek
Byl to workshop, dílna. Někteří už byli tak trochu zasvěceni při prvním workshopu, jenž se odehrál v Brdech před rokem (viz výše). Další pak byli anticky řečeno tabula rasa, neboli nepopsaný list. Ale přišli. Proč asi? Těm Milan Šimonovský zevrubně popsal, o čem to je, jak se co v té věci dělá a proč. Přesně a velmi názorně, ostatně i to předvedl vlatní rukou a ostatní se pak mohli „vyřádit“ … Zkusme naše ohlédnutí vzít postupně po jednotlivých špalcích, jakkoli v reálu se pracovalo současně na všech třech špalcích.
II. Brť
Smrkový špalek. Prý je to v jehličnanech lepší než v listnáčích … Kmen se zarovná z obou stran, vyměří se otvor cca 100×15 cm, vyřízne se pilou a pak už se kutalo. Do hloubky i vevnitř (do kulata, aby vznikl okrouhlý prostor zhruba s průměrem 30 cm).
Dalším krokem je česno (cca 45 stupnů od vstupu, tak to včelky na volno prostě mívají) … Česno z trámku se zasunulo do otvoru, zúžilo a uvntř opřelo o protější vnitřní stěnu. Bude sloužit zároveň jako opora pro dílo. Stejně tak další přidané laťky. v prostoru vytvořené dutiny.
Zbývá už jen vše začistit a vyrobit kryt a zajištění brtě. A na jaře ji umístit a osadit včelami.
III. Klát č. I
Klasická výroba zadem, takže pila připraví základ a pak dlabání a kutání.
A když je díra dosti veliká, vše se začistí. Pak se dodělají zadní dvířka a vepředu česno a laťky na oporu díla a podle libosti na čele třeba i nějaká figurální výzdoba … Opět samozřejmě bez rámků, prostě klasický klát, na volno …Free a cool …
IV. Klát č. II
Dost jiná metoda.
Napřed se seřízlo čelo (na něm se později udělá česno a nějaká kreace (možná ne zrovna sv. Ambrož s dlouhými vousy, jak se to obvykle dělá),
Pak se ze špalku vyřízl celý vnitřní kvádr, takže se nemuselo kutat a dlabat, jak se dělo u klátu prvního. Zepředu se pak dodá zpracovaná část s česnem a s nějakou tváří či poselsvím, vzadu se prostě udělají dvířka v rámku, možná i se sklem, aby bylo na včely vidět. Metoda v podstatě docela jednoduchá …
Jistě se ozvou námitky o t. zv. „nerozběrném“ díle. O nemožnosti „léčení“ a pod. Věřte, že když se chce, vše jde … A že včelám se v takových dutinách líbilo i líbí, věděli „staří mistři“ a vědí i současní chovatelé či apidologové. Thomas Seeley a další by mohli vyprávět …
